Holický kostel sv. Martina letošním jubilantem

Byl-li pro naší zemi důležitý loňský rok s mnoha různými osmičkovými výročími, pak pro Holice a zvláště pro náš kostel sv. Martina je důležitý rok letošní a jeho devítková výročí.

V souvislosti s církevními reformami císaře a krále Karla IV. byla pražská diecéze povýšena na arcibiskupství a jemu bylo podřízeno nově vzniklé biskupství v Litomyšli. Ve výčtu farností a kostelů, které mu v roce 1349 byly svěřeny vynětím z pražských církevních držav, se poprvé objevuje i holický kostel sv. Martina. Je to tedy již 670 let od první zmínky o našem svatostánku, jenž byl víceméně na místě dnešního barokního kostela. Ve stejné papežské listině se poprvé objevuje české označení Holicz pro osadu kolem kostela, jež bylo v jiných listinách (1336, 1340) důsledně jmenováno v jeho latinské podobě Eclinisvilla. Kostel však musel být nepochybně ještě mnohem starší, protože papežská bula tehdy jmenovala pouze kostely považované za dobře stavěné, tedy z převažujícího kamene a nikoliv jen nějaké provizorní dřevěné kaple.

Přestože o tomto starém kostele víme jen málo, je nepochybné, že byl vícekrát přestavován, ale v době kdy dosloužil, tedy na počátku 18. století, měl ještě zřetelně gotickou podobu. Osada i kostel dobře prosperovaly, takže na koncem 15. století bylo rozhodnuto pořídit kostelu nový zvon zasvěcený stejně jako kostel sv. Martinu (1499). Tento zvon opatruje nynější kostel dodnes, tedy 520 let - opět krásné devítkové výročí.

Poté co se Holice vzpamatovaly z útrap Třicetileté války, konsolidovala se církevně i hospodářsky farnost a její kostel sv. Martina. Už v průběhu 17. století bylo jasné, že jeho stávající podoba i sama velikost zcela nedostačují potřebám stále početnějšího obyvatelstva. Nehledě k tomu, že se musel neustále opravovat, protože opakovaně hrozil zřícením. Nakonec bylo rozhodnuto z podnětu správce pardubického panství a také místního faráře Václava Františka Tichého vystavět kostel nový, větší a prostornější, v duchu tehdy převládajícího barokního slohu (1736 - 1739). Plány pro novostavbu kostela připravoval již od konce 20. let 18. století dvorní stavitel a architekt Tomáš Haffenecker. Ty nakonec částečně upravil a stavbu samou provedl jeho nástupce mnohem slavnější architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, jež společně se svým otcem Kryštofem patří mezi hlavní osobnosti specificky české podoby barokního slohu zvaného radikální baroko. To se ale na našem kostele moc neprojevilo - kostel tak nemá ani prohnuté obvodové zdi ani zvlněnou fasádu, protože stavbu kostela financovala z větší části šetřivá císařská komora a nikoliv velkorysejší šlechtický donátor dbající více na vnější reprezentaci.

A právě k novostavbě našeho kostela se váže jeho třetí devítkové výročí. V roce 1739, tedy před 370 lety, byla totiž jeho stavba dokončena a kostel byl předán k bohoslužebnému využívání obyvatelům tehdejšího městečka. Na jeho vnitřní výzdobě se však pracovalo ještě další léta. Kostel sám však neměl vždy jen štěstí, jeho peripetie se nejvíce odráží v jeho zvonech. Nejstarší zvon, ještě gotický, byl už zmíněn. Každé další století přidalo svůj velký zvon (1574, 1743), takže v době kolem roku 1800 měl tři velké zvony, dále ještě umíráček (1809) a sanktusní zvonek. Vzhledem k tragickým válečným událostem 20. století byly nakonec zvony (až na ten nejstarší) zrekvírovány a odvezeny definitivně z Holic. Mezi oběma válkami však holičtí patrioti na své zvony znovu peníze vybrali a do věže je v roce 1931 opět zavěsili. Zvonům však nebylo přáno, protože už v roce 1942 byly opět zabaveny.

Milí obyvatelé Holic, rád bych vás i v příštích číslech Holických listů letošního roku seznamoval s historií našeho chrámu a společenskými aktivitami kolem kostela v tomto roce, jež mají za cíl chrám a jeho výbavu znovu objevit a rehabilitovat a samozřejmě nakonec i novými zvony definitivně (doufejme) vybavit, protože do zdí kostela a jeho okolí je vepsán podstatný kus dějin našeho města. Měli bychom mu tedy jako hlavní dominantě města věnovat náležitou pozornost.

Pomozte, prosím, abychom společně napsali jeho další kapitolu.