Křest

Svátost křtu je branou do života s Kristem a zapojení do společenství věřících - církve. Člověk se spojuje s Bohem, odpouštějí se mu hříchy, získává duchovní dary.

(Katechismus katolické církve 1213-1284)

Křest dospělého

Křest dospělého člověka je možný tehdy, jestliže uvěřil v Krista jako jediného plného zachránce člověka, poznal a přijal víru církve a vyznává jí a chce žít ve společenství katolické církve a respektovat její učení víry i morálky. Dospělý člověk má za normálních okolností přijmout v jedné slavnosti takzvané iniciační svátosti, tedy být pokřtěn, biřmován a přijmout eucharistii.

Příprava na křest probíhá v několika etapách: po seznámení s obsahem křesťanské víry a základním obrácení, chce-li adept skutečně směřovat ke křtu a jeví známky víry i postupného obrácení, může být přijat do katechumenátu. To znamená, že se seznámil s vírou natolik, že může udělat zodpovědné rozhodnutí k jejímu plnému přijetí. V katechumenátu pokračuje příprava na křest. Když je zřejmé, že katechumenova víra je natolik úplná a zralá, že může být podkladem pro křest, je katechumen přijat mezi bezprostřední čekatele křtu. Během několika týdnů pak celá příprava na křest skončí udělením svátostí. Dospělí přijímají svátost křtu obvykle o Velikonocích. Délka přípravy na křest je různá, musí respektovat postupné rozvíjení víry člověka. Těžko může být kratší než půl roku, zpravidla trvá jeden až jeden a půl roku.

Je dobré, když dospělého adepta provází na jeho cestě ke křtu někdo, kdo mu je oporou a kdo mu bude oporou v cestě víry i po křtu. Takový člověk, je-li sám pokřtěným a biřmovaným katolíkem, žijícím z víry, může být křtěncem vybrán za kmotra.

Je důležité, aby se při přípravě na křest včas zjistilo, zda adept nebo adeptka křtu buď žije v platném církevním sňatku nebo zda žije, ve svazku, který může být po křtu církevně zplatněn.

Zájemce o křest ať se prosím spojí s knězem.

Křest dítěte

Na rozdíl od dospělého nemůžeme od malého dítěte čekat ani rozhodnutí pro křest ani vyznání víry. Malé děti se křtí proto, že patří do rodiny křesťanů a ta chce, aby dítě mělo spolu s nimi účast na životě církve. Proto se žádá od rodičů a kmotrů, aby byli pokřtěni, byli schopni svou křesťanskou víru při křtu vyznat a mohli tak uvést do víry i dítě, které je jim svěřeno. Proto by měli být oba rodiče katolicky pokřtěni a vychováni a měli by žít v církvi svou víru. Pokud toto platí jen o jednom, může to stačit, ovšem je třeba aby si oba byli vědomi závazku, který ze křtu pro rodiče vyplývá a respektovali ho, i když ho bude uskutečňovat jen jeden z rodičů.

O křest dítěte žádají zásadně jeho rodiče, kteří nejen musí být při křtu přítomni, ale kteří jediní mohou přijmout plnou zodpovědnost za to, že jejich dítě bude vychováno ve víře v Krista a v prostoru života a víry církve. Kmotr nebo kmotra v tom mají rodičům pomáhat a tuto ochotu také před ostatními účastníky křtu deklarují.

Výběr kmotrů

Jak praví kodex církevního práva, kmotrem může být každý katolicky pokřtěný a biřmovaný křesťan, starší 16 let, který praktikuje svoji víru. V zásadě ale jde o to, aby to byl člověk blízký rodině, ve které bude dítě vyrůstat. Často bývá u křtů v roli kmotrů manželský pár, který má sám již jisté zkušenosti s křesťanskou výchovou (a výchovou dětí vůbec) a je rodině křtěnce jistou oporou.

V případě nekatolicky pokřtěného se hovoří o úloze tzv. svědka křtu, což je pro rodinu de facto totéž, co kmotr. Kmotrem (kmotr - latinsky compater - spoluotec) nemůže být rodič křtěnce.

Avšak jak říká Kodex církevního práva, přítomnost kmotra není podmínkou pro udělení křtu. Je-li tedy velmi obtížné někoho vhodného najít, pak ať obřad proběhne bez kmotra.

Výběr křestního jména (křestních jmen)

Ačkoliv existuje tradice křestních jmen po kmotrovi (kmotře), je dobré si uvědomit, co znamená samotný „patronát“, tedy kterého světce vybíráme dítěti za patrona. Zpravidla to bývá nějaký rodičům sympatický světec (světice), který by mohl být dítěti určitým příkladem. Proto je dobré se v dostatečném předstihu začíst do nějakého kvalitního životopisu svatých (např Rok se svatými) a vhodného patrona (nebo i více) vybrat. Nedoporučuje se tedy pouhá snaha udělat radost kmotrovi a vybrat dítěti jméno po něm (jména jako Chrudoš či Dněprostroj nejsou jména kanonizovaných světců). Pokud by rodiče i tak trvali na nějakém neobvyklém jménu, je výzvou pro křtěnce, aby se stal prvním světcem toho jména.

Organizační informace

Křest se uděluje buď při nedělní bohoslužbě nebo mimo ní, podle dohody s knězem. Je třeba ho sjednávat s dostatečným časovým předstihem zpravidla několika týdnů, aby byl čas pro potřebná setkání kněze s rodiči. Jeho povinností totiž je nejen rodiče informovat o náplni a průběhu křtu a vyřídit nutné administrativní věci, ale také je připravit k plnění těch úkolů, které do budoucna na sebe křtem dítěte berou.

Před křtem se vyhotoví na faře křestní zápis. K němu je třeba donést rodný list dítěte, oddací list rodičů, případně jejich křestní listy a jména a adresy kmotrů, případně jejich křestní listy.

Pro vlastní obřad křtu je dobré opatřit si křestní roušku a křestní svíčku pro dítě (může to být úkolem kmotrů). Křtu se za normálních okolností musí zúčastnit oba rodiče dítěte a kmotr (kmotři).

Je samozřejmě možné pokřtít i dítě svobodné, ovdovělé nebo rozvedené matky, jsou-li ostatní podmínky křtu splněny.