Historie kostela sv. Martina

K nejstarším dějinám Holic a kostela sv. Martina

Nejstarší dějiny holického kostela sv. Martina jsou dodnes zahaleny tajemstvím. Chybí totiž přesnější písemné zprávy, stejně jako podrobnější archeologický průzkum okolí nynějšího kostela. Výpovědní hodnotu však má samo místo, stejně jako zasvěcení chrámu svatému biskupovi Martinovi.

Bezprostřední okolí nynějších Holic bylo vždy spojeno s velkými a značně rozsáhlými lesními porosty. Absence větších vodních toků byla i důvodem, proč až do raného středověku bylo toto území osídleno jen velmi řídce, jak koneckonců ukazují i sporadické archeologické nálezy. Významným sídlem v okolí však bylo staré slavníkovské hradiště - zvané jednoduše Hradec (Králové) - založené zřejmě už počátkem 10. století v blízkosti brodu přes řeku Labe u soutoku této řeky s Orlicí. Taková místa byla osídlována především podél důležitých obchodních tras, v tomto případě podél staré stezky z polského Krakova, přes náchodskou branku do středních Čech a zvláště ku Praze. Zdejší hradiště s rušným tržištěm bylo postaveno na vyvýšeném opukovém ostrohu a bylo ze svých třech stran chráněno zmiňovanými řekami. O starém původu svědčí i kostelík zasvěcený svatému Klimentovi, jehož ostatky donesli do Říma soluňští bratři sv. Cyril s Metodějem. I díky nim jsou svatostánky stavěné v prvních dobách christianizace Čech spojované nejčastěji právě se svatým Klementem. Když pak v roce 995 došlo ke sjednocení roztříštěných českých kmenů pod vládou Přemyslovců stal se i blízký Hradec důležitým správním centrem a sídlem knížete. Nebylo však v okolí nynějších Holic jediným. Zřejmě v 1. polovině 12. století byla postavena další knížecí tvrz na vyvýšenině uprostřed lesů, která dostala příznačné označení (Vysoké) Chvojno. O době založení by svědčilo především neobvyklé zasvěcení kostela sv. Gothardovi, jehož kult je spojen především s dobou vlády knížete Soběslava I. (1125-1140). Z této doby pochází také ojedinělý nález románských bohoslužebných nádob z Rokytna, jež ukazují svou kvalitou nepochybně ke knížecímu dvoru.

Od 13. století podporovali čeští králové systematické osidlování království, především zakládáním nových sídel, nikoliv však pouze při zemských hranicích, ale i v řídce osídlených krajích ve vnitrozemí. V roce 1225 se stal Hradec (Králové) svobodným královským městem a o 40 let později bylo českým králem Přemyslem Otakarem II. (1253-1278) založeno i město Vysoké Mýto, postavené již zcela novým urbanistickým způsobem s pravidelným čtvercovým náměstím. Lesnatá krajina mezi oběma královskými městy byla kolonizována nepochybně ve stejné době, protože les patřil přirozeně samotnému panovníkovi, který podporoval zakládání menších osad při jeho okrajích.

Nové osady s úzkými lány po stranách - tzv. plužiny - vymezovali královští lokátoři nejčastěji podél komunikací, ideálně s přítomností vodního toku. Tak zřejmě v závěru 13. století vznikly společně a v jednotném plánu vesnice Holice, Ředice a Roveň. Jméno osad bylo však zpočátku spojováno s jejich německými zakladateli-lokátory, např. Hermannova vesnice (Hermandsdorf, nynější Ředice), Waltersdorf (dnes Roveň) a Ekleinsdorf (Holice). Společně s každou obcí byly krátce nato zakládány i jejich nezbytné duchovní středy - kostely, stavěné zpočátku přirozeně ze dřeva. I jejich zasvěcení souviselo s panovnickou rodinou a jejími spirituálními důrazy. V Ředicích byl kostel svěřen do ochrany svatému Václavu, hlavnímu patronu země i přemyslovského rodu, v Rovni zase svaté Kateřině Alexandrijské, jejíž kult v Čechách souvisí především s lucemburským rodem a zvláště s mladým kralevicem Karlem (budoucím králem Karlem IV.), který její úctu v Čechách horlivě šířil, protože v den jejího svátku v roce 1332 zvítězil v bitvě u San Felice nad koalicí nepřátelských italských měst.

Holický kostel byl svěřen do ochrany sv. Martinovi. Tento světec, který dovršil svůj život ve francouzském městě Tours v roce 397, byl velmi uctíván především ve frankofonních krajích. Martin sice nebyl mučedníkem, zato však byl věhlasným divotvůrcem. Stal se vůbec prvním uctívaným světcem, který nezemřel násilnou smrtí. V Čechách úcta k němu narůstá s postupnou orientací panovnického dvora na Francouzské království během 13. století. Z této doby je v našem kraji např. světcův kostel v Dolním Újezdu u Litomyšle. Úcta k němu však pevně zakořenila až s novým vládnoucím rodem spřízněným s francouzskými králi, a to Lucemburky. V této době byly oblíbenému Martinovi zasvěceny i některé další kostely v okolí - především v Hrochově Týnci (možná už v roce 1293) a v Zámrsku (v polovině 14. století).

Holický kostel byl zpočátku postaven ze dřeva v blízkosti správního centra - dnes již zaniklé holické tvrze. Podobně jako kostel v Ředicích byl dokonce i opevněn - na nasypaných valech, jež jsou dodnes patrny za ohradní zdí na farní zahradě, byla po obvodu mohutná hradba z hrubě osekaných kmenů. Možná už během 30. let 14. století mohl být kostel částečně zděný (nejspíše presbytář), protože v soupisu (1349) far a kostelů vysokomýtského děkanátu připojených k nově založenému litomyšlskému biskupství jsou vyjmenovány etablované kostely a nikoliv pouze nějaké provizorní dřevěné kaple. Z poloviny 14. století máme jen málo dalších dokladů o holickém kostele a faře. Známe aspoň jména několika tehdejších farářů, např. kněze Leopolda (1361), Filipa (1372) a Přecha (1391).

Během husitských válek byl kostel nepochybně vypálen. Ve stejné době zanikla i blízká fara v Ředicích. V okolí bylo několik klášterů, na které se táboritští radikálové při svém tažení zaměřili, což však při jejich tažení krajem znamenalo zánik i dalších menších církevních staveb. Tak v roce 1420 zanikl klášter Svaté Pole u Třebechovic (cisterciáci), v dubnu byly zničeny Opatovice (benediktýni) a byl vyvrácen klášter cyriaků v Pardubičkách, v květnu roku 1421 zanikl klášter cisterciaček v blízkých Sezemicích. Po skončení válek a konsolidaci hospodářských poměrů došlo k obnovení kostela a zřejmě i fary. To však už tu působili kněží podobojí, kteří v roce 1499 nechali pro kostel odlít zvon zasvěcený sv. Martinu, který je ve věži holického kostela zavěšen dodnes.

Pro Holické listy 3/2019 P. Radek Martinek