Svátosti

Svátosti Nového zákona ustanovil Kristus a je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie (1. svaté přijímání), smíření (zpověď), pomazání nemocných (návštěvy nemocných), kněžství a manželství. Sedm svátostí se týká všech úseků a všech důležitých okamžiků života křesťana: díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá, dostává se mu uzdravení i daru poslání. Tím dostávají podobnost úseky přirozeného života a života duchovního. (Katechismus katolické církve 1210)

Podle této analogie jsou svátosti rozděleny na tři svátosti uvedení do křesťanského života (křest, biřmováníeucharistie), pak svátosti uzdravení (smířenípomazání nemocných) a nakonec svátosti, které slouží společenství a poslání věřících (kněžství a manželství). Toto rozdělení není jistě jediné možné, umožňuje však vidět, že svátosti tvoří organismus, v němž každá z nich má svou životní roli. V tomto organismu zaujímá eucharistie jedinečné postavení, poněvadž je „svátost svátostí“: „ostatní svátosti jsou k ní zaměřeny jako ke svému cíli“. (viz Katechismus katolické církve 1211)

Svátosti jsou místem setkání člověka s Kristem v různých specifických situacích, která člověku z Boží strany velmi mnoho dávají. Církev je jejich správkyní a velmi si jich váží. Proto udělení svátosti nezávisí ani jen na přání toho, kdo chce svátost přijmout, ani pouhé libovůli kněze nebo jáhna, který jí může udělit, ale má se dít podle pravidel v církvi stanovených a v souladu přáním biskupa, který vede diecézi. Podrobnosti o podmínkách přijetí svátostí v naší farnosti lze získat od duchovního správce (viz Kontakt).