Slova otce Filipa při první společné mši

01.09.2011 19:15

MilOtec Filipí přátelé, bratři a sestry v Kristu!

Ocitám se v nové roli nejen jako váš nový kněz, ale po čtyřech letech prvních kněžských zkušeností jako kaplan ve farnostech Skuteč, Raná, Předhradí a dva roky ještě Vrbatův Kostelec začínám své první samostatné kněžské působení. Nepřichází k vám žádný ostřílený kněz, ale někdo, kdo udělal pár prvních krůčků a stále se učí být učedníkem toho, kdo ho povolal a jehož služebníkem se stal – totiž Ježíše Krista Ukřižovaného a Vzkříšeného. (Nechci u vás znát nic jiného, než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.)

Když mi otec biskup Josef oznámil, že mě pošle do Holic, ptal se mě, co na to říkám. Neváhal jsem ani sekundu a řekl jsem mu, že tam půjdu. Farnost Holice jsem si nevybral a proto vím, že mě sem Bůh posílá a že mě teď potřebuje právě tady. Všichni jsme povoláni ke svatosti a já vím, že teď nemohu na této cestě pokračovat jinak, než když se budu snažit být dobrým knězem tady v Holicích. Spolu s vámi chci být dobrým křesťanem a pro vás chci být dobrým knězem.

Jeden mně blízký kněz mi napsal v jednom emailu tato slova, která vám rád odcituji – proto, že je beru vážně a chci na ně pamatovat: „Především si Filipe nenech nikým a ničím vzít radost, že tě do nové farnosti posílá sám Pán. Že tě tam potřebuje a že tě povolal ke kněžství právě kvůli lidem, které ještě neznáš, ale kteří potřebují slyšet Boží slovo, kteří potřebují sílu ze svátostí, kteří potřebují tvoji lásku a modlitbu.“

Nepřicházím do úplně nové farnosti v tom smyslu, že tato farnost má svoji bohatou historii. Působilo zde mnoho kněží, a já budu v jejich díle pokračovat. Zvláště chci připomenout požehnané působení otce Jiřího, P. Petra Kubanta, který odtud odešel do mé rodné farnosti, o. Kryštofa a naposledy o. Míly a kněží z Pardubic, kteří sem v posledních dvou letech jezdili. (Jeden zasadil, druhý zaléval, ale je to Bůh, který dává růst.) Začínám zde své působení s vědomím, že budu – dá-li Bůh – sklízet plody mých předchůdců a budu se také snažit zasévat, aby mohli i po mě sklízet jiní.

Co je úkolem kněze ve farnosti? Sloužit mši svatou, zpovídat, udělovat svátosti, … Svoji službu chápu trochu šířeji. Chtěl bych prožívat spolu s vámi radosti a naděje, starosti a těžkosti vašich rodin, vás manželů, vás nemocných a osamělých. Moc vás proto prosím: zapamatujte si, že není žádná prosba nebo záležitost, se kterou byste za mnou nemohli přijít. Možná vám nebudu umět hned pomoci, ale budu se snažit hledat nejlepší řešení. Jsem tu opravdu pro vás! Vím, že budeme potřebovat čas na seznámení a vzájemné poznání. Proto se nechci uzavřít na faře, ale chci se s vámi setkávat nejen při bohoslužbách, ale budu rád, když mě pozvete k vám domů a budeme si moci popovídat nebo se i pomodlit. (Hlavním důvodem návštěv není bohatý oběd.) Zároveň bych rád, aby fara byla místem, kam může kdokoli z farníků přijít a najde tam otevřené dveře. (Ještě to bude asi chvíli trvat, než se dobudují místnosti v prvním patře fary, ale oproti tomu, když jsem zde byl ještě na začátku srpna, byl jsem včera velmi mile překvapen obrovským kusem práce, kterou jste na faře udělali. Děkuji vám všem, kteří na tom máte jakýkoli – i sebemenší – podíl. Opravdu si toho moc vážím a rozhodně to neberu jako něco, co jste přece museli udělat. Ne, vnímám to jako postoj vašich otevřených srdcí, za která vám upřímně děkuji.)

Milí přátelé, otevírám vám všem své srdce a chci s velkodušností a ochotou naslouchat vám a přijmout i vaše podněty k životu naší farnosti. Prosím, nechte mě pár měsíců na seznámení se s životem zde a buďte prosím shovívaví k tomu, že některé věci budu řešit postupně a ne třeba hned.

Prosím, modlete se za mne a buďte si jistí, že i já se za vás modlím a při večerní modlitbě vám všem žehnám.

Váš otec Filip